Dějepis - Karel IV.

23. března 2008 v 11:01 |  Referáty, seminárky

VLÁDA KARLA IV.

Karel IV.
(14.5.1316 (v Praze) -29.11.1378 (tamtéž) )

Český a německý král a římský císař z dynastie Lucemburků. Je považován za našeho nejvýznamnějšího středověkého panovníka, který dovedl české království k vrcholnému rozkvětu. Narodil se jako nejstarší syn Jana Lucemburského a Elišky Přemyslovny a při křtu dostal jméno obvyklé v přemyslovském rodě - Václav. Neurovnané vztahy mezi oběma rodiči vyvrcholili roztržkou, po níž byl malý princ odtržen od matky a izolován nejprve na Lokti a pak na Křivoklátě. V roce 1323 ho otec odvezl na francouzský dvůr k vychování. Zde studoval Václav svobodná umění na pařížské univerzitě a připravoval se na státnické poslání. Naučil se nejen číst a psát, což nebylo u panovníků jeho doby obvyklé, ale osvojil si i cizí jazyky, takže kromě češtiny, kterou považoval za svou mateřštinu, ovládal také latinu, francouzštinu, němčinu a italštinu. Po svém kmotru, francouzském králi Karlu IV., přijal při biřmování jméno Karel. Ve Francii byl také domluven jeho první sňatek s Blankou z Valois v době, kdy oba snoubenci byly ještě dětmi. Po sedmiletém pobytu ve Francii a Lucembursku působil Karel jako správce severoitalských držav svého otce. V roce 1333 si část české šlechty vynutila na Janu Lucemburském, aby se Karel vrátil a ujal se vlády v zemi. Král mu ji svěřil a udělil mu titul markraběte moravského, přestože Karlovi příliš nedůvěřoval. Spatřoval totiž v osobě svého syna silného konkurenta. Karel sám vzpomíná ve svém životopisu, jak po příchodu do Čech našel celé království v zuboženém stavu, Pražský hrad neobyvatelný. Nesetkal se zde již ani s matkou, kterou od dětských let neviděl, protože mezitím zemřela.
Doba správcovství připravila Karla na vlastní roli panovníka. Té se ujal v roce 1346 poté, co Jan Lucemburský zahynul v bitvě u Kresčaku. O rok později mu pražský arcibiskup Arnošt z Pardubic při korunovaci na krále českého vsadil na hlavu svatováclavskou korunu, kterou nechal Karel pro tento účel zhotovit. Již předtím, v červenci 1646, byl Karel s přispěním svého otce a strýce arcibiskupa trevírského Balduina Lucemburského zvolen za německého krále a 26. listopadu téhož roku v Bonnu korunován. Teprve později podnikl korunovační jízdu do Říma a byl zde 5.dubna 1355 ve Svatopetrské basilice korunován římským císařem.
V Čechách navazoval Karel IV. Téměř ve všech oblastech na přemyslovské dědictví. Svým panovnickým úsilím znovu posílil centralizovanou monarchii, když dokázal najít kompromis mezi panovnickou mocí a politickými nároky šlechty. Prvním jeho významným počinem bylo již roku 1344 založení pražského arcibiskupství, o něž marně usilovali už jeho předchůdci. Tím nejen vymanil českou církev z německého područí, ale pozdvihl tím zejména prestiž Prahy jako sídelního města a centra českého království. Prvním pražským arcibiskupem se stal Karlovi blízký Arnošt z Pardubic. Pražskému arcibiskupovi byla pořízena olomoucká a litomyšlská diecéze. Rok 1348 proběhl ve znamení Karlovy zakladatelské aktivity. V tomto roce vydal nejen řadu důležitých listin, které jsou považovány za počátek Karlovy koncepce českého státu, ale položil také základ řady institucí a významných staveb, z nichž mnohé nesou Karlovo jméno dodnes. 7.4.1348 je datována zakládací listina pražského vysokého učení , které zařadilo Prahu mezi evropská střediska vzdělanosti. Tato první universita ve střední Evropě byla vytvořena podle universit italských a francouzských. Její založení potvrdil Karel ještě 14.1.1349 jako král římskoněmecký. Rozsáhlá byla Karlova stavební činnost, a to nejen v Praze. 8. března 1348 vydal zakládací listinu Nového Města pražského. Říká se, že Karel sám vyměřoval ulice a všem, kdo by se tu chtěli usadit, udělil mnohé výhody a svobody. Středem Nového Města se stalo dnešní Karlovo náměstí, kde byly každoročně v "den svátostí" vystavovány korunovační klenoty a ostatky svatých. Velké změny se také dotkly Pražského hradu, kde nechal Karel upravit královský palác a pokračoval ve stavbě Svatovítské katedrály s kaplí sv.Václava. Práce vedl po smrti Matyáše z Arrasu významný stavitel a sochař Petr Parléř, který také vyzdobil trifórium chrámu bustami českých králů, královen a dalších osobností. Do nově vybudované královské hrobky byly z Karlova popudu převezeny ostatky českých králů a církevních hodnostářů. Na místě bývalého Juditina mostu, spojující Staré a Menší Město pražské, byl postaven nový kamenný most se dvěma věžemi; na staroměstském náměstí jsou dodnes k vidění sochy Karla IV. v nadživotní velikosti.
Neobvyklou stavbou z této doby je tzv. hladová zeď na Petříně, kterou prý dal Karel stavět proto, aby zajistil v době hladomoru práci lidem, kteří neměli jiné prostředky ke své obživě.
Karlův vztah k české zemi, na jejíž polohu v srdci Evropy i slavnou minulost byl hrdý, vyjadřuje i další počin Karla IV.- založení hradu Karlštejn 10.června 1348. V kapli sv.Kříže, která svým pojetím i výzdobou patří ke světovým unikátům, měly být uloženy nejen ostatky svatých, jejichž shromažďování bylo Karlovou zálibou, ale také korunovační klenoty říšské a české. Při Karlštejně vzniklo roku 1357 Karlovou péčí děkanství, které přetrvalo staletí a jako duchovní hodnost existuje do dnešní doby. Pozoruhodné bylo i založení Emauzského kláštera na Novém Městě v roce 1348, kam byli povoláni mniši slovanské liturgie. Karel se zde pokusil obnovit staré tradice z ranných přemyslovských dob. Vyzdvihoval také světce domácího původu, především sv.Václava. Pokusem o upevnění králova výsostného postavení byl návrh celozemského zákoníku Maiestas Carolina, předložený roku 1355. Když Karel zjistil, že ho pro odpor šlechty neprosadí, než by přiznal neúspěch, předstíral prý raději, že text nedopatřením shořel. Je zřejmé, že Karel věnoval českému království, které považoval za jádro svého rodového panství, stěžejní pozornost, a proto mu bývá někdy vytýkáno z německé strany, že byl "Čechům otce, svaté Římské říši otčímem". To by se mohlo zdát oprávněné při běžném pohledu na Zlatou bulu, říšský zákoník vydaný v roce 1356, který uzákonil výsadní postavení českého krále a českého státu v říši, určil počet světských a duchovních kurfiřtů i jejich vzájemné pořadí. Karel však pečoval i o povznesení císařských statků v říši a snažil se získat další říšské území do svého osobního vlastnictví. Prostředkem mu byla diplomatická jednání, koupě i sňatková politika. Již v roce 1348 Karel poprvé ovdověl. Blanka z Valois, kterou měl Karel velmi rád, mu zanechala jen dcery Markétu a Kateřinu. Ani dvě další Karlovy manželky se nedožily vysokého věku. V pouhých 24 letech zemřela Anna Falcká (+1353), která Karlovi porodila prvorozeného syna Václava, ale ten zůstal naživu pouhý rok. Mladičká zemřela i Karlova třetí žena Anna Svídnická, matka Václava IV. Václav byl Karlovým prvním žijícím synem a tedy následníkem trůnu. Karel mu tedy věnoval všestrannou péči, snažil se mu zajistit moc i vynikající postavení. Od útlého dětství ho brával na různá jednání i k řešení vladařských záležitostí, ale panovníka svého typu a podle svého vzoru z něj nevychoval. V roce 1363 se Karel oženil naposledy s Alžbětou Pomořanskou, která byla o více než třicet let mladší. Podle pověstí vynikala neuvěřitelnou silou, neboť "ohýbala podkovy a lámal meče". Karlovi dala další dva syny, Zikmunda a Jana (Zhořeleckého), a dceru Markétu. Všechna Karlova manželství, zdá se byla harmonická, přestože byla uzavírána vždy se zřetelem k mocenským a dynastickým zájmům. Karel jimi rozšířil svá území o Svídnicko a Javornicko, slezská knížectví, dále o panství v Bavorsku, Míšeňsku a Falci. Země koruny české za něj dosáhly největšího rozsahu. Vlastní příčinou Karlovy smrti byla pro nás dnes celkem banální zlomenina krčku levé nohy, která ho upoutala na lůžko. Z ní se vyvinul zápal plic, jehož následku Karel podlehl. Pohřební obřady byly velkolepé a trvaly 17 dní, než byly Karlovy ostatky uloženy do královské hrobky pod chrámem Sv.Víta na Pražském hradě. V pohřební řeči označil Karla IV. Vojtěch Raňků z Ježova "otcem vlasti". Tento původně řečnický obrat se však v průběhu dalších věků stal Karlovým stálým přívlastkem a zůstal mu dodnes.
Karlův most
Výjimečným dílem středověkého stavebního umění je pražský Karlův most a jeho věže. Kamenný most, původně zvaný Pražský, teprve od roku 1870 Karlův, byl založen za osobní účasti Karla IV. , dne 9.července roku 1357 vedle zbytků starého románského mostu Juditina (kolem1270). Ten byl v roce 1342 povodní stržen a těžce poškozen. Někdy kolem roku 1373 dokončil Petr Parléř na staroměstském břehu vstupní věž ke Karlovu mostu, dlouhému 520 a širokému 10 metrů. Nový most se vyvýšil nad úroveň svého románského předchůdce o čtyři až pět metrů. Most, důležitá spojka mezi Hradem a Starým Městem, jímž vede proslulá Královská cesta, má i nemalý význam strategický . Přes most útočili v roce 1648 na Prahu Švédové a v 18.století zde roku 1723 bylo zřízeno olejové osvětlení nahrazené v roce 1866 plynovým. Most byl obohacen velkolepou galerií barokních plastik pod širým nebem. Většina z těchto 30 soch a sousoší pochází z let 1683 až 1714, kdy vznikají za účasti předních mistrů baroka Matyáše B. Brauna, Jana Brokofa a jeho synů Michala Jana a Ferdinanda Maxmiliána.
Od Starého Města otevírá cestu na most jedna z nejkrásnějších věží středověku, Staroměstská mostecká věž. Ve spodní části věže, nad branou, jsou umístěny znaky zemí říše Karla IV. a motivy ledňáčka v závoji - symbol Václava IV. Věž byla dokončena někdy kolem roku 1380 a výstavba mostu za ředitele stavby Petra Parléře až počátkem 15.století. Na malostranském konci uzavírají Karlův most dvě věže, sochařsky zdobené znaky Václava IV. Vyšší věž byla založena později , až za vlády Jiřího z Poděbrad, asi na místě starší věže románské. Měla napodobovat Parléřův vzor, což dokládají i výklenky na průčelí.
Chrám sv. Víta
Gotický a novogotický chrám svatého Víta je největší z pražských kostelů. Zde jsou pohřbena těla českých králů, je tady uložena královská koruna s korunovačními klenoty. Svatovítský chrám měří na délku 124 metrů, nejmenší šířka je 60 metrů a strop je vysoký 30 metrů. Výška hlavní věže je 99,3 metru. Katedrála byla založena Karlem IV. na místě románské baziliky, která nahradila předchozí rotundu z 10. století. Plán katedrály vypracoval a stavbu zahájil roku 1344 Matyáš z Arasu a po jeho smrti v ní pokračoval Petr Parléř a jeho synové Václav a Jan. V tomto období byl postaven chór s kaplemi. Ve 14. století práce přestaly. O dokončení se pokusil Vladislav Jagelonský koncem 15. a začátkem 16. století, po něm v 17. stol Leopold II., ale ani oni nedošli k cíli. Teprve stavitel Kamil Gilbert dovedl stavbu chrámu roku 1929 k úspěšnému konci.
Hrad Karlštejn
Vrcholně gotický hrad založený v roce 1348 zaujímá mezi českými hrady zcela výjimečné postavení. Byl vybudován českým králem a římským císařem Karlem IV. jako místo pro uložení královských pokladů, především sbírek svatých relikvií a říšských korunovačních klenotů. V roce 1355 již Karel IV. pobýval na hradě, dohlížel na jeho dostavbu a na výzdobu interiérů, především hradních kaplí. Stavebně byl hrad dokončen v roce 1365, kdy byla vysvěcena Kaple sv. Kříže ve Velké věži. Na počátku husitských válek byly z bezpečnostních důvodů na Karlštejn převezeny české korunovační klenoty, které zde s krátkými přestávkami zůstaly uloženy téměř 200 let. Po roce 1480 byl hrad upraven pozdně goticky, v poslední čtvrtině 16. století potom renesančně. Při poslední stavební úpravě z konce 19. století, vedené architektem Josefem Mockerem v duchu purismu, hrad získal dnešní vzhled. Velmi působivé je zachované původní stupňovité uspořádání jednotlivých hradních budov. Od nejníže položených provozních částí Předhradí, Studniční věže a Purkrabského paláce stavba pokračuje majestátním pětipodlažním Císařským palácem a nad ním stojící Mariánskou věží. Na nejvyšším místě skalního ostrohu stavba hradu vrcholí monumentální, 60 m vysokou Velkou věží a systémem mohutného opevnění.
Pražský hrad
Panovnické sídlo bylo ve značně zchátralém stavu až do jeho přestavby císařem Karlem IV. Počátky práce na obnově paláce spadají již do ranných 30. let, avšak teprve se začátkem velkolepé přestavby baziliky sv. Víta v arcibiskupskou katedrálu nabyly na dynamice. Karel IV. chtěl z královského paláce, potažmo celého Pražského hradu, udělat raprezentativní rezidenci, v jejíž podobě by se odráželo politické postavení. Na přestavbě pracoval mistr M. z Arrasu kterého roku 1355 vystřídal mladý švábský stavitel P. Parléř.
Korunovační klenoty
Uloženy jsou trvale na Pražském hradě. Ovšem nebyly zde uchovány od počátku. Původním sídlem pro ně měl být Karlštejn, který byl k tomuto účelu také vybudován. Vystavování korunovačních klenotů však může být jen na území Pražského hradu. Bývá to však jen při zcela mimořádných událostech. Ve dvacátém století se tak stalo devětkrát, naposledy v říjnu roku 1998 u příležitosti 80. výročí vzniku samostatné Československé republiky. O vystavení korunovačních klenotů má právo rozhodnout výhradně prezident republiky. Korunní komora v chrámu sv. Víta, v níž jsou korunovační klenoty českých králů uloženy, je bez nadsázky nejnepřístupnější místo na Pražském hradě. Dveře, stejně jako pancéřová skříň na klenoty, mají sedm zámků a k jejich otevření a vyzdvižení klenotů se musí sejít sedm držitelů klíčů: prezident republiky, předseda vlády, arcibiskup pražský, předseda poslanecké sněmovny, předseda senátu, děkan Metropolitní kapituly u sv. Víta a primátor hlavního města Prahy.
Tradice sedmi klíčů vznikla poté, co v roce 1791 král Leopold II. vyhověl žádostem českých stavů o vrácení klenotů z Vídně do Prahy. Byly uloženy v chrámu sv. Víta na Hradě, tentokrát v korunním archivu za Svatováclavskou kaplí, za železnými dveřmi s pěti zámky. Vyhrazena jim byla zvláštní skříň, opatřená dalšími dvěma zámky, k nimž dostali klíče dva strážci klenotů. I když se později místo jejich uložení měnilo, tradice se sedmi klíči se udržela.
Soubor korunovačních klenotů tvoří Svatováclavská koruna Karla IV., k ní náležící pouzdro a poduška, královské žezlo a jeho pouzdro, královské jablko a jeho pouzdro, korunovační plášť a další oděvní součásti: pás, manipul, štola a hermelínový límec. Ve středověku patřily k souboru ještě prsten, zlaté náramky a křišťálová nádoba na sv. olej. Hodnotu Českých korunovačních klenotů nelze v penězích vůbec vyjádřit. Kromě nedocenitelné hodnoty historické se staly vzácným symbolem.
 

19 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

Který předmět máte nejraději?

Matematika 8.1% (172)
Český jazyk 4.4% (93)
Cizí jazyk 4.8% (102)
Fyzika/Chemie 3.9% (82)
Přírodopis 9.7% (206)
Dějepis 7.7% (164)
Zeměpis 4.1% (86)
Rodinná/občanská výchova 2.7% (57)
Tělesná výchova 7.8% (166)
Výtvarná výchova 4.5% (96)
Hudební výchova 3.1% (65)
Práce na počítači/informatika 39.2% (832)

Komentáře

1 Kiwi Kiwi | Web | 23. srpna 2009 v 11:06 | Reagovat

Velmi zajímavý  a chytlavý článek. Moc vás prosím, jestli chcete pooci zvířátkům, zajděte si na můj blog. Omlouvám se za reklamu...

2 Cizinka Cizinka | 8. října 2009 v 14:12 | Reagovat

O Karlu IV. tu je sice spoustu krásných věcí, ale jenom o jeho vládě a o tom, co nechal vybudovat...Ale vždyť byl také obyčejný člověk...chybí tu něco o jeho rodině a rod. vztazích....

3 €m!n€m €m!n€m | 11. prosince 2009 v 14:44 | Reagovat

xD to se mi nece číst ale mohly by tu byt taky obrazky korunovačních klenotů... to pravě hledám po celém netu xD =)

4 ANn ANn | 17. října 2010 v 17:34 | Reagovat

Twl  €m!n€m : když to máš uplne dolee :D:D

5 GaGs GaGs | 3. března 2011 v 15:59 | Reagovat

To je bk

6 BLB BLB | 10. dubna 2017 v 15:32 | Reagovat

Není zde nic o založení pražského arcibiskupství a o arcibiskupech...ale jinak fajn

7 BLB BLB | 10. dubna 2017 v 15:34 | Reagovat

to máš pravdu taky hledám

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama